Příběh prvního hindsko-českého slovníku
Item
Nadpis
cs
Příběh prvního hindsko-českého slovníku See all items with this value
Author or Creator
Jaroslav Strnad
Datum
1990
Description
cs
Hindsko-český slovník vydaný v Praze v roce 1998 byl konečným výsledkem řady dlouhodobých projektů, z nichž první byl zahájen již na přelomu 40. a 50. let 20. století. Tehdy se Vincenc Pořízka (1905-1982), zakladatel české hindistiky a první učitel tohoto jazyka ve vysokoškolských kurzech v poválečném Československu, rozhodl, že jeho plánovaná učebnice hindštiny by měla být doplněna malým dvojjazyčným slovníkem.
První vydání jeho učebnice Hindština - Kurz jazyka hindí vyšlo v češtině i angličtině v roce 1963, vylepšené a rozšířené druhé vydání v roce 1972. V té době se kniha, označená na titulním listu jako díl I., stala známou a vysoce ceněnou doma i v zahraničí - ale díl II., plánovaný doplňující slovník, stále chyběl. Data pečlivě vepsaná na jednotlivých excerpčních lístcích svědčí o tom, že Pořízka pro svůj slovník systematicky shromažďoval excerpce slov, frází, idiomů a všech typů souvisejících gramatických informací hindštiny již od konce 40. let 20. století. Během následujících třiceti let se mu podařilo vybudovat rozsáhlý lexikální korpus zahrnující desítky tisíc excerpčních lístků. Postupně tento pečlivě utříděný materiál zaplnil sedmnáct středně velkých cestovních kufrů.
Počátkem šedesátých let se Pořízka odhodlal k rozhodujícímu kroku a s pomocí tohoto korpusu sestavil malý trojjazyčný hindsko-anglicko-český slovník: protože jeho učebnice byla vydána s parelními českými a anglickými gramatickými výklady a cvičeními, musel slovník tomuto formátu odpovídat. V polovině šedesátých let byl malý slovník o cca pěti tisíci hlavních heslech konečně připraven k tisku. V této fázi se ukázalo, že autorovo trvání na absolutní přesnosti, které ho nutilo odmítat následné korektury a trvat na zařazení či změně toho či onoho tvaru, gramatické poznámky či kontextového vysvětlení, se stalo osudovým kamenem úrazu, který nakonec celý projekt zmařil. Tiskaři odmítali spolupracovat tak, že opakovaně opravovali a přepisovali celé stránky díla, a nakonec zničili typy písma.
Počátkem sedmdesátých let se Pořízkův žák Odolen Smékal (navzdory vztahu učitele a žáka spolu tito dva muži neměli dobré vztahy) rozhodl projekt znovu oživit, i když v jiném formátu. S využitím platné československo-indické kulturní dohody zapojil Smékal do svého plánu Ústřední hindské ředitelství v Dillí - Češi by sestavili hindsko-český slovník na základě seznamu hesel dodaných indickým partnerem, zatímco česko-indická část by byla připravena v Dillí s pomocí seznamu českých hesel zaslaných českou stranou. Čas od času by si obě strany vyměnily konzultanty.
Hindsko-česká část byla hotova koncem 80. let, ale pouze v rukopise: při jeho předložení potenciálnímu nakladateli bylo autorům sděleno, že dokud nebude k dispozici vhodné písmo dévanágarí, nepřipadá vydání v úvahu; běžný sazeč nemůže zajistit požadovanou kvalitu konečného výstupu. Nakonec to byla počítačová revoluce devadesátých let, která se ukázala být pro projekt skutečnou živou vodou - přesně v době, kdy se zdálo, že již podruhé ustrne. Lexikografický tým pro hindštinu (jehož složení prošlo během těchto dvou desetiletí několika změnami) se s chutí chopil prvního písma dévanágarí dostupného na trhu - produktu před Unicode, který nabízela softwarová společnost Ecological Linguistics z USA. V roce 1985 tým čtyř autorů úspěšně požádal o čtyřletý grant a v roce 1998 byl první hindsko-český slovník v tisku.
Není třeba zde zdůrazňovat, že výsledný produkt nebyl výsledkem pouhé čtyřleté práce - za tak krátkou dobu nemůže spatřit světlo světa žádný kvalitní slovník středního rozsahu. Autoři plně využili nejen již existující rukopis, ale mohli do něj zahrnout i bohatou datovou základnu Pořízkových excerpcí, tehdy ještě uloženou v jeho již pověstných sedmnácti kufrech a umístěnou v Archivu Akademie věd ČR. Pořízkův přínos je náležitě oceněn v předmluvě díla.
V současné podobě obsahuje Hindsko-český slovník více než 25 000 hlavních hesel a cca 19 000 dílčích hesel zahrnujících typickou frazeologii, idiomatiku a příklady užití. Autorři, řízeni na dálku Vincencem Pořízkou, dbali na zařazení nezbytného gramatického aparátu s uvedením správných postpozičních frází, slovesných valencí a deklinačních zvláštností. V současné době čekají strukturovaná lexikální data zakódovaná v elektronické podobě ve stavu delší hibernace na probuzení novou generací lexikografů - těch neškodných dříčů, abychom použili slavnou definici tohoto řemesla od dr. Johnsona. See all items with this value
První vydání jeho učebnice Hindština - Kurz jazyka hindí vyšlo v češtině i angličtině v roce 1963, vylepšené a rozšířené druhé vydání v roce 1972. V té době se kniha, označená na titulním listu jako díl I., stala známou a vysoce ceněnou doma i v zahraničí - ale díl II., plánovaný doplňující slovník, stále chyběl. Data pečlivě vepsaná na jednotlivých excerpčních lístcích svědčí o tom, že Pořízka pro svůj slovník systematicky shromažďoval excerpce slov, frází, idiomů a všech typů souvisejících gramatických informací hindštiny již od konce 40. let 20. století. Během následujících třiceti let se mu podařilo vybudovat rozsáhlý lexikální korpus zahrnující desítky tisíc excerpčních lístků. Postupně tento pečlivě utříděný materiál zaplnil sedmnáct středně velkých cestovních kufrů.
Počátkem šedesátých let se Pořízka odhodlal k rozhodujícímu kroku a s pomocí tohoto korpusu sestavil malý trojjazyčný hindsko-anglicko-český slovník: protože jeho učebnice byla vydána s parelními českými a anglickými gramatickými výklady a cvičeními, musel slovník tomuto formátu odpovídat. V polovině šedesátých let byl malý slovník o cca pěti tisíci hlavních heslech konečně připraven k tisku. V této fázi se ukázalo, že autorovo trvání na absolutní přesnosti, které ho nutilo odmítat následné korektury a trvat na zařazení či změně toho či onoho tvaru, gramatické poznámky či kontextového vysvětlení, se stalo osudovým kamenem úrazu, který nakonec celý projekt zmařil. Tiskaři odmítali spolupracovat tak, že opakovaně opravovali a přepisovali celé stránky díla, a nakonec zničili typy písma.
Počátkem sedmdesátých let se Pořízkův žák Odolen Smékal (navzdory vztahu učitele a žáka spolu tito dva muži neměli dobré vztahy) rozhodl projekt znovu oživit, i když v jiném formátu. S využitím platné československo-indické kulturní dohody zapojil Smékal do svého plánu Ústřední hindské ředitelství v Dillí - Češi by sestavili hindsko-český slovník na základě seznamu hesel dodaných indickým partnerem, zatímco česko-indická část by byla připravena v Dillí s pomocí seznamu českých hesel zaslaných českou stranou. Čas od času by si obě strany vyměnily konzultanty.
Hindsko-česká část byla hotova koncem 80. let, ale pouze v rukopise: při jeho předložení potenciálnímu nakladateli bylo autorům sděleno, že dokud nebude k dispozici vhodné písmo dévanágarí, nepřipadá vydání v úvahu; běžný sazeč nemůže zajistit požadovanou kvalitu konečného výstupu. Nakonec to byla počítačová revoluce devadesátých let, která se ukázala být pro projekt skutečnou živou vodou - přesně v době, kdy se zdálo, že již podruhé ustrne. Lexikografický tým pro hindštinu (jehož složení prošlo během těchto dvou desetiletí několika změnami) se s chutí chopil prvního písma dévanágarí dostupného na trhu - produktu před Unicode, který nabízela softwarová společnost Ecological Linguistics z USA. V roce 1985 tým čtyř autorů úspěšně požádal o čtyřletý grant a v roce 1998 byl první hindsko-český slovník v tisku.
Není třeba zde zdůrazňovat, že výsledný produkt nebyl výsledkem pouhé čtyřleté práce - za tak krátkou dobu nemůže spatřit světlo světa žádný kvalitní slovník středního rozsahu. Autoři plně využili nejen již existující rukopis, ale mohli do něj zahrnout i bohatou datovou základnu Pořízkových excerpcí, tehdy ještě uloženou v jeho již pověstných sedmnácti kufrech a umístěnou v Archivu Akademie věd ČR. Pořízkův přínos je náležitě oceněn v předmluvě díla.
V současné podobě obsahuje Hindsko-český slovník více než 25 000 hlavních hesel a cca 19 000 dílčích hesel zahrnujících typickou frazeologii, idiomatiku a příklady užití. Autorři, řízeni na dálku Vincencem Pořízkou, dbali na zařazení nezbytného gramatického aparátu s uvedením správných postpozičních frází, slovesných valencí a deklinačních zvláštností. V současné době čekají strukturovaná lexikální data zakódovaná v elektronické podobě ve stavu delší hibernace na probuzení novou generací lexikografů - těch neškodných dříčů, abychom použili slavnou definici tohoto řemesla od dr. Johnsona. See all items with this value