Ti první
V nově vzniklém státě vyjádřili orientalisté naléhavou potřebu založit ústřední orgán, který by reprezentoval československý orientalistický výzkum a zároveň poskytoval potřebné odborné a finanční zázemí pro budoucí badatelské aktivity. Stejná motivace pro založení takové instituce se objevila i v podnikatelských kruzích nového státu. V důsledku toho byly návrhy předložené a vypracované českými orientalisty příznivě přijaty představiteli československých kulturních a podnikatelských kruhů. Ačkoli byl Orientální ústav založen již v roce 1922, teprve kolem let 1926-1927 byli jmenováni jeho členové, zajištěna budova a zahájena významnější činnost.
První sídlo Orientálního ústavu bylo v Lobkovickém paláci na Malé Straně. Tento barokní palác byl postaven na místě bývalého pivovaru Strahovského kláštera. V roce 1927 Lobkovicové prodali budovu československému státu a ta se následně stal sídlem orientalistů až do roku 1945. Sídlil zde také Památkový úřad, Slovanský ústav, Archeologický ústav, Masarykova akademie práce a další ústavy.
Prvním jmenovaným ředitelem Orientálního ústavu nebyl akademik, ale vládní úředník se zkušenostmi v oblasti obchodu a hospodářství. Rudolf Hotowetz, který ve funkci působil v letech 1928-38, sehrál významnou roli v československé vládě, neboť dříve působil jako tajemník Pražské obchodní a živnostenské komory, člen výkonného výboru Obchodní a živnostenské komory, byl významným národohospodářem a později ministrem československé vlády a vládním komisařem Všeobecného penzijního ústavu. Z toho lze usuzovat, že byl vybrán do čela Orientálního ústavu v jeho počátcích, aby prosazoval jeho hospodářské aspekty.
Cílem Československého orientálního ústavu v Praze, založeného z velkorysého daru prezidenta Masaryka u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin, bylo navázat a udržovat vědecké a hospodářské styky s Orientem. Byla tak otevřena dvě oddělení Orientálního ústavu: výzkumné oddělení a ekonomické oddělení. Na prvních schůzích výzkumného oddělení, na nichž byly projednány a stanoveny zásady a program ústavu, bylo rozhodnuto, že vydávání časopisu o výzkumu Orientu výrazně obohatí vědeckou činnost ústavu. V roce 1929 byl tedy založen Archiv Orientální, časopis pro studium Afriky, Asie a Blízkého východu, jehož prvním redaktorem se stal Bedřich Hrozný.
Významnou publikací vědce z Orientálního ústavu byla šestisvazkové dílo Aloise Musila Oriental Exploration and Studies vydané v letech 1926-1928 Americkou zeměpisnou společností.
Knihovna Orientálního ústavu, slavnostně otevřená v květnu 1931, byla vždy velmi významnou součástí Orientálního ústavu. K 30. červnu 1931 obsahovalo badatelské oddělení knihovny pouze 289 zkatalogizovaných publikací čítajících 459 svazků. V současné době se v ní nachází přibližně 280 000 svazků zahrnujících knihy, rukopisy, mapy a audiovizuální materiály.
Odkazy a další informace
Vincenc Lesný and Zdenko Fafl, (1938). Věstník Orientálního ústavu v Praze: Za desítiletí 1928-1938 (Praha: Orientální ústav)