Křižovatka: poválečná léta a nové perspektivy
Období 1945-1952 odráží proměny a transformace jak na národní, tak na organizační úrovni. Převzetí moci komunisty v roce 1948 a vznik Československé akademie věd v roce 1952 otevřely cestu k novým perspektivám. Ne všechny proměny jsou pro Orientální ústav a jeho vědecké pracovníky nepříznivé; a nebo orientalisté tyto výzvy jen zdárně zvládli.
Po válce se ústav na základě rozhodnutí ministerstva školství ze dne 18. května 1945 přestěhoval do uvolněné budovy kláštera řádu maltézských rytířů v Lázeňské ulici 4 na Malé Straně. Právě zde se 28. května konala památná schůze orientalistů, svolaná revolučním výborem Orientálního ústavu.
Orientalistika ve střední a východní Evropě má většinou jiný původ než její protějšky na Západě, protože nenese dědictví kolonialistické expanze. Zájem o Orient pramenil v místním kontextu především z čisté intelektuální zvědavosti a hluboké úcty ke kulturnímu dědictví starověkých civilizací. Jak se místní vědci rekrutovali z řad těch, kteří byli buď potlačováni, nebo zbaveni politické nezávislosti, často po staletí, vnímání "toho druhého" se lišilo od toho, jak jej chápali na Západě a vzniklo tak jedinečné pouto s Asií. Například volání po nezávislosti Indie dopadlo v meziválečném Československu na úrodnou půdu (a to nejen mezi odborníky na Indii). Podobně pak také významný indický státník Džawaharlal Néhrú bezvýhradně odsoudil mnichovskou dohodu z roku 1938. Orientální ústav, zcela nezatížený jakýmikoli postkoloniálními komplexy, se aktivně snaží prosazovat excelentní výzkum, který odráží evropské akademické tradice a potřeby své doby. Jsme přesvědčeni, že ani místní narativ, ani pohled cizinců se v dnešním globálním společenství nemohou a neměly by se navzájem potlačovat.
Nový Orient je populárně-naučný časopis a jedno z nejstarších českých periodik svého druhu. Je určen široké české veřejnosti a poskytuje poměrně objektivní pohled na historii, kulturu, literaturu a jazyky zemí Asie a Afriky širokému okruhu zájemců. Vznikl „ve své době“, v atmosféře opojného nadšení roku 1945. Založila jej skupina mladých a neohrožených orientalistů (sinolog Zdeněk Hrdlička, indolog Miloslav Krása a kunsthistorik Lubor Hájek), kteří s pomocí mnoha dalších dokázali původně bláznivý nápad zrealizovat. Jejich nadšení a pozitivní vize budoucnosti jako by se odrazily i v názvu časopisu. „Nový Orient“ odrážel tehdejší „novost“, odpor k eurocentrismu a rasismu a naopak důraz na kulturní relativismus či předtuchu budoucích emancipačních procesů v zemích Východu, místo aby chtěl pouze informovat o aktuálním dění v nich.
Lu Sünova knihovna byla založena v roce 1952 a financována prostřednictvím ministerstva. K budování sbírek přispěly i aktivní kontakty ředitele Jaroslava Průška s mladou ČLR. Knihovna byla pojmenována na počest přední osobnosti moderní čínské literatury, spisovatele Lu Süna (1881-1936) a obsahuje vzácnou sbírku téměř 70 000 čínských pramenů. Pozoruhodnou součástí čínské sbírky knihovny jsou místní kroniky (di-fang-č' 地方志).
Odkazy a další informace
Oriental Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic, Oriental Institute Annual Report 1999, p. 3.