Počátky: virtuální existence
Orientální ústav byl založen v roce 1922 a je jednou z nejstarších evropských institucí zabývajících se studiem politiky, společností a kultur „Orientu“. Právě v této době byli jmenováni první členové a první ředitel.
Přestože orientální bádání v českých zemích mělo dlouhou tradici, která se těšila mezinárodnímu uznání, podpora jeho vědeckých výsledků byla spíše omezená. Vliv na rozvoj orientalistiky mělo přirozeně i nerovnoprávné postavení českého a slovenského národa v rámci rakousko-uherského státu. Česká univerzita byla v Čechách znovu otevřena až po roce 1882. Ve srovnání s orientalisty na vídeňské univerzitě, s bohatou tradicí orientalistiky, živořili jejich českoslovenští kolegové na jediné katedře. První český orientalista v akademickém slova smyslu, profesor orientálních jazyků Rudolf Dvořák (1860-1920), tak musel obsáhnout široké spektrum orientálních oborů od hebrejštiny a perštiny až po čínštinu. Ostatní obory studoval jen jako pomocné disciplíny v rámci srovnávací indoevropské filologie, biblistiky apod.
Založení ústavu významně podpořil první československý prezident T. G. Masaryk, který mu poskytl morální i finanční podporu. Masaryk sám kdysi studoval arabštinu na vídeňské Orientální akademii. Navíc měla jeho válečná odysea do Japonska, kam dorazil v roce 1918, vést přes Sibiř, Mandžusko a Koreu. Během krátkého pobytu v Tokiu a Jokohamě jeho zájem upoutaly kulturní a hospodářské aktivity této země. Cesty po Dálném východě mu připomněly zjevný význam existujících kulturních a hospodářských vztahů mezi Evropou a Orientem a s největší pravděpodobností ho vedly k touze založit ve své zemi Orientální ústav.
Neohrožený Alois Musil je jedním z prvních českých orientalistů, kteří se věnovali terénnímu výzkumu a ze svých cest po Egyptě a Arabském poloostrově přivezli pozoruhodné nálezy a materiály. Mezi jeho četnými zájmy se postupně prosadila geografie a etnologie, jak dokládá první z jeho monumentálních prací Arabia Petraea (1907-1908).
Alois Musil jako člen rakousko-uherské mise v roce 1917
Alois Musil jako člen rakousko-uherské mise v roce 1917
Rakousko-uherská vojensko-politická mise do Osmanské říše v roce 1917, Jeruzalém. V první řadě uprostřed arcivévoda Hubert Salvátor Habsbursko-Toskánský, Alois Musil v uniformě první zleva (foto ASAM)
Pod záštitou vídeňské akademie vydal Alfred Hölder Musilovu čtyřsvazkovou studii o 1 633 stranách, která obsahovala etnologická pozorování, stovky ilustrací, rozsáhlou bibliografii a mapovou přílohu. V roce 1907 vydal také monumentální dvousvazkovou publikaci Kuseir Amra, která pojednává o jeho epochálním objevu paláce Amra, postaveného v Transjordánské poušti v 8. století př. n. l. V letech 1923-1928 Musil podnikl několik zaoceánských cest do New Yorku při přípravě svých šestisvazkových Oriental Exploration and Studies, které v letech 1926-1928 vydala Americká zeměpisná společnost, nejstarší americká celostátní zeměpisná organizace. Kromě podrobného popisu zkoumaných oblastí obsahují tyto knihy mnoho pasáží zabývajících se zeměpisem, dějinami a politikou. V roce 1927 udělila tato společnost Musilovi medaili Charlese P. Dalyho za "cenné nebo význačné zásluhy v oblasti zeměpisu". Jejím prvním nositelem se roku 1902 stal polárník Ronald Peary.
Bedřich Hrozný se proslavil tím, že rozluštil chetitštinu a přispěl k rozvoji chetitských studií. Po studiu v Berlíně a Londýně, s dobrou znalostí semitských jazyků, se obrátil svou pozornost k asyrologii. V roce 1914 ho společnost Deutsche Orient-Gesellschaft najala, aby publikoval texty nalezené při německých vykopávkách u turecké vesnice Bogazköy. Byly psány dosud neznámým jazykem, který byl zřejmě úředním jazykem chetitských vládců. V roce 1917 publikoval svou Die Sprache der Hethiter - objev světového významu. V tomto díle rozluštil chetitské písmo a prokázal indoevropský původ chetitštiny. Významně také přispěl k pochopení celého historického vývoje starověkého Předního východu ve 2. tisíciletí př. n. l. Hrozného objev se stal jedním z největších předválečných úspěchů české vědy.
Indický subkontinent v českých a slovenských kulturních studiích
Indický subkontinent v české a slovenské kulturologii
Orientální myšlení a literatura ovlivňovaly českou a slovenskou kulturní sféru již od středověku. Největší zájem českých a slovenských učenců o orientální kultury se zpočátku soustředil na indický subkontinent. Indická filologie jako věda si začala vytvářet úzký vztah k indoevropské srovnávací jazykovědě a její počátky jsou úzce spjaty s národním kulturním a politickým obrozením v zemi.
Odkazy a další informace