Pod křídly Akademie věd k Pražskému jaru 

V tomto období byl ústav teprve nedávno začleněn do nově vzniklé Československé akademie věd. Pro ústav to znamená nový předěl.

Usnesením vlády byla dne 15. ledna 1952 zřízena komise pro rozvoj Československé akademie věd. Jejím úkolem bylo vybudovat po vzoru SSSR novou vědeckou instituci, Akademii věd, která se měla stát nejvyšší vědeckou institucí v zemi a měla nahradit dosavadní reprezentativní vědecké společnosti. Hlavní rozdíl spočíval ve zcela odlišné koncepci financování této nové instituce od dosavadních společností, které dostávaly od státu na svou činnost pouze omezený příspěvek. Členové vládní komise byli rovněž jmenováni usnesením vlády. Výběr členů se řídil jak jejich politickou angažovaností, tak i vědeckými zásluhami, to znamená, že vědci byli vybíráni na základě své politické orientace a vědeckého významu. Zástupci matematických, technických, přírodních a společenských věd byli vybíráni téměř rovnoměrně. Dvanáct osob bylo členy KSČ. Orientální ústav zpočátku zastupoval Jan Rypka, ale ze zdravotních důvodů se v březnu 1952 vzdal funkce ve prospěch Jaroslava Průška.

V následujících letech prošel ústav obdobím rychlého rozvoje. Pod zdatným vedením ředitele Průška stávající obory jen kvetly a vznikla řada nových (např. afrikanistika, kavkazologie, barmanistika, thajská studia, filipinistika, indonesistika, mongolostika, koreanistika, vietnamistika, tibetanistika a další). Přestože vládnoucí režim i tehdy čas od času do vědeckého výzkumu nepřiměřeně zasahoval, dosáhl ústav významných úspěchů, a to jak individuálních, tak kolektivních. Mezinárodněpolitické souvislosti (rozpad světového koloniálního systému a vznik četných nezávislých států v Asii a Africe) vedly k postupnému a vítanému přesunu těžiště výzkumu z klasických disciplín na studium moderních jazyků, sociolingvistiku, lexikografii, zkoumání moderních dějin, literatury a další.

Tibetská sbírka byla založena v roce 1958. Patří do ní mimo jiné kompletní tibetský buddhistický kánon, Kangjur a Tangjur, které vznikly ve východotibetském městě Derge. Tibetský buddhistický kánon je volně pojatá sbírka posvátných textů uznávaných různými školami tibetského buddhismu, kterou tvoří Kangjur neboli Kandžur (Překlad slova) a Tengjur neboli Tandžur (Překlad traktátů).

Korejská knihovna Akademie věd České republiky byla založena v roce 1958. V tomto roce obdržel Orientální ústav darem několik set knih a periodik od Akademie věd Korejské lidově demokratické republiky. Většina těchto knih byla vydána v 50. letech 20. století, zejména po korejské válce. Podobné exempláře lze nalézt i v dalších postkomunistických zemích Evropy, které v té době rovněž udržovaly vztahy pouze se Severní Koreou. V letech 1996 a 1997 byly její sbírky výrazně obohaceny o jihokorejské publikace, a to díky štědrým darům Korejské nadace (Korea Foundation).

Danuška Šťovíčková-Heroldová, česká sinoložka, lingvistka a překladatelka. Díky velmi vřelým vztahům mezi Československem a Čínskou lidovou republikou došlo k bohaté kulturní, vědecké a studijní spolupráci. Jednou z těch, kterým se podařilo v Číně studovat a žít, byla i Danuška Šťovíčková-Heroldová. V letech 1953-1957 působila jako první lektorka češtiny na Pekingské univerzitě a na Ústavu cizích jazyků v Pekingu. Po návratu do Prahy se jí postupně podařilo přesvědčit ředitele Orientálního ústavu profesora Jaroslava Průška, aby sestavili kvalitní česko-čínský slovník středního rozsahu. Průšek tuto myšlenku podpořil a dal projektu zelenou. Duchovním hybatelem celého projektu byla Danuška Šťovíčková, která na něm pracovala až do svého nešťastného odchodu v roce 1976.

Miroslav Oplt byl jedním z prvních učitelů malajštiny a indonéštiny v Československu a napsal první českou učebnici indonéštiny. Zdá se, že česko-indonéské vztahy začaly již v 50. letech 20. století. V roce 1956 Oplt poprvé odcestoval do Indonésie na pozvání tehdejšího prezidenta Sukarna, kterého při jeho návštěvě v Praze doprovázel jako tlumočník.

Odkazy a další informace

*Adéla Jůnová Macková and Libor Jůn (Eds). 2022. Československo v Orientu: Orient v Československu 1918-1938 = Czechoslovakia in the Orient, the Orient in Czechoslovakia 1918-1938 (Prague: Masaryk Institute and Archive of the Czech Republic, vvi)

 

Franc, Martin, and Antonín Kostlán [Eds]. "BOHEMIA DOCTA: The historical roots of science and scholarship in the Czech lands." (2018).

 

Svobodný, P., 2021. Martin Franc–Věra Dvořáčková a kol., Dějiny Československé akademie věd I (1952–1962). AUC Historia Universitatis Carlinae Pragensis, 60(2), pp.112-114.